1) Žadatelé, pište prosím sem 2) Šestiplošník = výstraha

Vera nebo Vera M?

4. března 2014 v 12:14 | Vera |  Posádka
Pokud narazíte v komentářích na tomto, nebo jiném blogu na přezdívku Vera M s ikonkou šestiplošníku, neznamená to, že by se tu objevila ještě jiná Vera. Jsem to pořád já. Ale protože sem tam přihodím komentář na blog submachine.blog.cz, kde už je přezdívka Vera zabraná, rozhodla jsem se přidat ke své přezdívce ještě to M. Na tomto blogu to samozřejmě není potřeba, ale občas na to zapomenu, a tak tu mám obě varianty. A jindy na to zase zapomenu na submachine.blog.cz a jen ikonka s šetiplošníkem pak ukazuje, že jsem to já.


fanouškovská upoutávka na sérii her Submachine
 

Něco se tu hýbe...

6. ledna 2014 v 15:54 | Vera |  Postřehy
...aneb blogerovo zmrtvýchvstání.
Pokusila jsem se totiž o malý zázrak - oživení blogu. Jak to dopadne, ukáže čas (a čtenáři).

Teoreticky by to mělo vypadat takhle...


Ale většinou to dopadne nějak takhe:


Třeba, když má člověk spoustu nápadů co napsat, ale nikdy nic nenapíše, protože si uvědomuje, že 99 procent z těch nápadů jsou naprosté kraviny. Nebo, když toho po prvním článku zase nechá, stejně jako většina ostatních.

A to se vůbec nezmiňuju o možnosti, že se tu objeví Ann a zjistí, jaké blbosti sem píšu.

Obrázky vypůjčené ZDE a ZDE.

Starý dům aneb nečtěte Lovecrafta před spaním

6. ledna 2014 v 1:16 | Vera |  Výtvory
Tenhle sen se mi zdál už asi před čtvrt rokem, ale doteď si ho živě pamatuji. Prosím, berte to tak, že je to pouze záznam snu, se všemi nelogičnostmi, jaké ve snech bývají. Ale na druhou stranu, je to přece jenom sen navýsost lovecraftovský.


Byla teplá letní noc. V ulicích u řeky nebylo téměř ani živáčka. Městem pod hnědooranžovým nebem šel jediný muž. Byl to jistě podivým s pocuchanými nervy, protože dokázal vnímat jemné změny atmosféry a dokonce komunikovat se samotnými budovami. Přišel, protože v téhle čtvrti bylo něco zlého. Snadno našel zdroj tísnivé atmosféry. Byl to opuštěný starý dům, dlouhá, nízká stavba, která kvůli zašlé, oprýskané omítce a zatlučeným oknům vypadala vyjímečně nevlídně i pro běžného návštěvníka. Říkalo se, že tam žila zlá žena, snad prý dokonce čarodějnice. Cítil hnilobné zlo, které prostupuje tu odpornou stavbu stejně jasně, jako klid moderních, solidních domů okolo, které tiše chrání spící rodiny lidí uvnitř. Opuštěná budova se mezi nimi krčila jako zkažený zub.
Věděl, co teď má dělat. Položil dlaň na omítku jednoho domu, novostavby s oranžovou omítkou a šedými parapety. Zeptal se. Dům přikývl. Ne snad, že by se masa tvárnic pohnula, drobná změna v tónu telepatické rezonance, kterou zachytil, se však dala vyložit jako souhlas. Výborně. Když probudí čtyři zdravé domy, můžou proti tomu zlu bojovat.
Zpoza rohu vyšel na křižovatku mezi domy černošský chlapeček. V ruce držel tužku. Vrávoral, podlamovala jse mu kolena a vypadalo to, že každou chvíli upadne. Muž se k němu rozběhl, klekl si a zachytil ho. "Co se ti stalo?" zeptal se. Chlapec se na něj tiše podíval... a bodl.

A dál nevím, v tomhle momentu jsem se totiž probudila a zařvala jsem hrůzou. Už chvíli předtím jsem ovšem věděla, že je zle. Když se v liduprázné čtvrti z ničeho nic objevil jakoby zraněný černoušek, bylo mi jasné, že je to past. Že Nyarlatotep nechce, aby mu nějaký blázen zkřížil plány. A já nemohla tomu muži nijak pomoci, protože i kdyby se dal na útěk, ta ... bytost by ho dohnala.

Ještě, že se mi takové sny nezdají častěji.
 


Day 1: Ikona

1. srpna 2012 v 19:06 | Ann |  Postřehy
Tak jsem se též nechala zlákat a pustila jsem se do toho, snad se mi podaří nějak se držet a pravidelně psát po celý ten měsíc. Jako oblíbenou knihu jsem vybrala Ikonu od Frederica Forsytha. Takže:
Bylo nebylo, jednou v Rusku...



Hudebno: Lili Marleen na všechny způsoby

31. července 2012 v 22:33 | Ann |  Postřehy
V poslední době se k ní stále vracím, takže teď jsem docela přirozeně se pustila do sepisování. Nebudu dělat, že mám nějak naštudované reálie, jen mě zaráží, v kolika jazycích se dá sehnat.


Sebráno cestou

31. července 2012 v 11:59 | Ann |  Sebráno cestou
aneb Rubrika neautorská, jak jen to jde!
Snad tímto úspěšně podkopnu reputaci a to, co by se dalo nazvat slibným obsahem, ale stejně. Chtěla jsem přidat spoustu věcí, které se nikam vejít nemohly, pročež je budu házet sem, jako totální odpad, který však hřeje na duchu :)


Pro zajímavost: Toto je "aviatrix" neboli letkyně Ruth Elder (1902-1977), alespoň myslím, nevím o ní vůbec nic, ale očividně je to ženská, která stojí za trochu propagace!

Já bez vytahování neumím žít!

30. července 2012 v 20:34 | Ann |  Posádka
Což jinými slovy znamená, že ačkoliv jsme měla v plánu, že budu oxidovat někde v emigraci až do soudného dne, pokorně se vracím tam kam patřím. Doufám, že mi to zase na pár měsíců pilné práce a blogování vydrží, než opět zbaběle uteču a zahrabu se někde na hřbitově (někam hodně blízko padlých vojáků). Asi to zde ztratí trošku puncu veřejného povídkového šuplíku, o kterém doufám, že ho píšu pro sebe a že ho nikdo číst nebude a přitom mě štve, že ho nikdo nečetl, ale věřím, že ne příliš. Mám ráda trochu toho pozlátka, ale budu dělat, jak to mám ve zvyku, že bloguji pouze pro vlastní potěšení, ostatně, není to nijak daleko od pravdy. Přejte mi šťastný let!
Ann


Vnitřní krása sem, vnitřní krása tam

17. června 2012 v 22:43 | Vera |  Postřehy
Buď už jsem vážně takový cynik, že nepoznám upřímný článek, nebo je téma týdně opět plné blbábolů na jedno brdo. Nemyslím tím rozhodně všechny články, některé jsou fakt dobré, ale když snad po sté vidím, že vnitřní krása je to nejdůležitější na té vnější vlastně nezáleží, protáčejí se mi oči v sloup. To musejí všichni (ano já vím, ne všichni) jen porovnávat vzhled a vnitřní krásu? To nikoho nenapadne psát o výtvarném umění, o krásné hudbě, tanci, literatuře? Nikdo si nevzpomene, že v umění je vlastně také krása?
Zdá se mi to, nebo se většine blogerek při slově krása automaticky vybaví vzhled? Pokud ty dojemné články o vnitřní kráse nejsou jen trapný zkopírovaný pokus napsat něco na téma týdne a zvýšit tak návštěvnost, tak co tedy? Podvědomý pokus nějak ospravedlnit současnou vizuálně orientovanou společnost? Zbožné přání, aby lidem nezáleželo na pěkně omítnuté fasádě (čti ksichtu)? Nebo jen tolik omílaná stádní tupost?
Tak jako tak, krása je subjektivní. Hodně subjektivní. Tady má dnešní téma hodně společného s originalitou, dalším tématem týdne, které mě ohromilo naprostou neoriginalitou. Jako, zkopírovat článek na téma originalita, dobrý vtip. Jenže (povzdech), ty děti to vůbec jako vtip nemyslely.
Skončíme něčím pěkným, třeba touto mazanicí:


PS: Proč tomu proboha říkám mazanice? Jen si přečtěte něco o impresionistech, jak je zprvu v galeriích odmítali.

Zlatíško

3. května 2012 v 21:21 | Ann |  Výtvory
Na toto téma mě napadl především jeden úryvek ze Slavičího hnízda: "Neříkej mi ženuško, zní to jako cukrkandl!" Tak tady se role trošku prohodí. Kolikrát je vám při psaní líto protagonisty?


Stařičký mocnář

29. dubna 2012 v 17:22 | Ann |  Výtvory
Ještě než se dostanu k vlastní povídce, měla jsem dojem, že by se hodila nějaká lehká předmluva. Takže, i když se může zdát, že je to jakási alternativní historie, není! Takže nehledejte v tom ani špetku historična (prý už i název je provařený, ale FJ I. se to vážně netýká!).


Další články


Kam dál