1) Žadatelé, pište prosím sem 2) Šestiplošník = výstraha

Hradubice 05/1

29. září 2011 v 16:42 | Ann |  Výtvory
Pokud mají Hradubice nějakého čtenáře, chtěla bych vysvětlit včerejší nepřidání kapitoly:
1) jsem psala něco jiného, co mě osobně příjde na psaní o dost záživnější 2) jsem neměla napsanou kapitolu dopředu, čas bych si možná našla, ale proč jsem si ho nenašla vysvětluje bod 1 a především 3) jsem se rozhodla argumentovat tím, že je státní svátek, a že na den české státnosti přece nemůžu psát povídku o náckách
Vzhledem k tomu, že bylo velmi příjemné psát i něco jiného (a také nepsat vůbec), rozhodla jsem se, že Hradubice také nebudu přidávat o víkendu a jiných důležitých dnech (nebo alespoň pro mě důležitých). Děkuji za pochopení.



Seděli jsme s Englesem v kavárně U Slavíka a reptali nad současnou situací. Theo neměl gestapo rád. Cítil to jako by mu někdo přebíral živnost a milenku dohromady. Když s ním člověk nemluvil, měl dojem, že je to škoda, že je inteligentní a má zajímavé názory, když se s ním dal do řeči, měl dojem, že má až moc zajímavé názory a nebude taková škoda když se s ním bavit nebude.
"Mám dojem, že je to opravdu nedůstojné, poslat ho sem, bude jen dělat chytrého a my budeme za hlupáky," řekl jsem tehdy, Theo se poprvé ušklíbl, poukázal na umění Jana Kříse a zničehonic řekl, že už se na toho gestapáka těší.
Plukovníka zřejmě ona uspokojivá myšlenka nenapadla a tak byl v těch dnech velmi nevrlý a popudlivý. Seřval Schmidta, utrhl se na Englese a i ke mě byl velmi rezervovaný.
Vynahrazovali jsme si to, jak se na důstojníky patří- zábavou. U Jámy a kyvadla byl Engles jako doma, představil mě Xenii, Alici a Ditě a Klaudie se ke mě chovala jako ke starému známému. Evžen Kučera, vedoucí podniku, k nám byl uctivý a dostali jsme skleničku na účet podniku. Ani by jste nevěřili, jak to my "skopčáci" umíme roztočit.
Když se přiblížil onen osudný den Herr Wolffova příjezdu, nastávalo u nás peklo. Schmidt dostal hysterický záchvat, Engles si nepříjemně často hrál s kudlou kdykoliv viděl Von Harmela a já se snažil řídit situaci. Celá budova musela být vzorně uklizená (dnes jsem si naprosto jist, že to Češi tehdy sabotovali, jak umějí sabotovat jen oni!) a na mnoha místech museli viset vlajky. To vedlo k jen řadě vtipů a k tomu, že si odboj nutně domyslel (i kdyby o tom předtím nevěděli), že se má objevit někdo velice důležitý!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama