1) Žadatelé, pište prosím sem 2) Šestiplošník = výstraha

Hradubice 11/1

17. října 2011 v 15:34 | Ann |  Výtvory
Dobrodružství v temných uličkách hradubických, na co přišlo gestapo a jak to dopadlo....



Jednou v noci mě vzbudil zvonek v mém bytě. Kdybych nebyl Němec, už bych asi šel polykat kyanid! Byl to Engles, tvářil se nevrle.
"Svině gestapácký našli nějakou stopu, takže Herr Wirklich okamžitě poslal pro obyčejné vojáčky, aby šli s nimi, že prý se zde lépe vyznáme, já měl zrovna noční. Tak pojď, čekají dole." Chtěl jsem protestovat, ale napadlo mě, že když je poslechl i Theo, nemám jinou šanci. Oblékl jsem se tedy a sešel dolů. Čekal tam Wolff a ten jeho pobočník, Witte.
"Herr Wolff, musím Vám říci, že má bytná z toho má šok. Úplně zapomněla, že jsem Němec a teď si myslí, že jste mě přišli zatknout za odbojovou činnost!"
"Je vidět, že české ženy vážně myslí jen na to jedno." ušklíbl se Witte.
"Prosím Vás Witte, viděl jste už jeho bytnou?" protočil Engles oči v sloup. "Žádná fešanda to není a na to, že by skákala po střechách taky nevypadá."
"Wirklich?" pousmál se Wolff a všichni jsme se tomu, více či méně nenuceně, zasmáli. A pak jsme se, my čtyři a několik vojáků, vydali za dobrodružstvím do spleti hradubických uliček. Začali jsme na hlavním náměstí, tam jsme vystoupili z vozů. Prošli jsme kolem kavárny U Slavíka, pak Husovou ulicí k nábřeží, kde jsme se motali mezi přístavními ulicemi a pak Wolff, který byl zřejmě jediný, kdo věděl kam a proč jdeme, z ničeho nic zahnul do jednoho domu a řekl nám, ať počkáme venku. Za chvíli vyšel.
"Tak co?"
"Coby? Musel jsem si odskočit." Pokračovali jsme dál, nakonec jsme se dostali do blízkosti městskému parku. Ulice 15.března byla liduprázdná (samozřejmě, když jsou čtyři ráno!), Vešli jsme za Wolffem do jednoho z domů. S Englesem jsme zatajili dech, když jsme se zastavili ve druhém patře. A jedny z dveří byli pootevřené. Vešli jsme dovnitř. Byt však byl úplně prázdný, když jsme vyšli ven, byla tam akorát jedna stará žena, která už vstala a teď myla schody.
"Madam," zeptal jsem se, "Smím se Vás zeptat, co se stalo s obyvatelem tohoto bytu?"
"Odjel dnes večer," řekla skřípavým hlasem, "Řekl, že tady s těmi mizery nebude, že akorát na něj ta jeho vymyslí křivé svědectví a nemá zapotřebí, aby ho zavřeli."
"A jak se jmenoval?"
"Jenda Sířk."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama