1) Žadatelé, pište prosím sem 2) Šestiplošník = výstraha

Hradubice 16/1 W.S.

31. října 2011 v 20:33 | Ann |  Výtvory
Po dlouhé době. Vera mi zakázala napsat "gestapácký speciál", takže hezky zaobaleně "Wolffův speciál", ano? Dnešní téma: Co jsi dělal před válkou a jak se žije v Alpách...



"Skončit v Hradubicích je nejhorší ostuda jakou znám."
"Ale kdepak."
"A co je horšího?"
"Chodit po Berlíně a za kloboukem mít cedulku "bývalý gestapák"," tak to říkám já, Erich Wolff.
Přijel jsem do Hradubic zatočit s odbojem, ale řekl bych, že odboj spíš zatočí se mnou. Bude to však zřejmě nehoda, protože Češi jsou hrozní neschopové. Jak říkáme u nás v Alpách...
Promiňte, samozřejmě, jsem vás ještě neseznámil s mým dřívějším životem. Již od mládí jsem žil v Rakousku a mohu vám říci, že je to nejkrásnější země v Evropě (Evropu jsem ještě nikdy neopustil, takže nevím, ale ten zbytek asi za moc stejně nestojí, že?). Po první válce jsem žil v Německu, studoval, seznamoval se se zajímavými lidmi a podobně. Po návratu do Rakouska jsem se usadil a začal spokojený život. Koupil jsem jedno horské sídlo - tehdy jsem ještě nevěděl, že jednou na procházce zjistím, že přes údolí sousedíme s říšským kancléřem! Bylo to jedno z nejpříjemnějších a největších překvapení mého života. Často jsem pak viděl vůdce i tu jeho sekretářku, jak se prochází po lukách a jódlují. Několikrát u nás byli na štůdl, manželka je hold družná.
U gestapa jsem byl zlatým průměrem. Nemyslím, že by bylo dobré být příliš dobrý, ale chodit po Berlíně s cedulkou za kloboukem bych nepřežil. Místo toho jsem ochotně přijal místo v Hradubicích. Odjížděl jsem s klidem, protože jsem ještě nevěděl jak vysokou úroveň má tamější posádka, ani jsem pořádně neznal svého podřízeného, Witteho. Ten chlap je postrach, wirklich!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama