1) Žadatelé, pište prosím sem 2) Šestiplošník = výstraha

Hradubice 17/1

4. listopadu 2011 v 20:40 | Ann |  Výtvory
Po nedlouhé době jsem opět přemohla malou krizi a začala psát. Popravdě, vím co nesmím začít dělat, pokud si nechci přivodit psací krizi - kreslit. Před pár lety jsem psala povídky a blogovala, ale také jsem chtěla kreslit a zlepšovat se v tom. Pak už na mě začal být psaný projev jaksi komlikovaný, přestala jsem psát a posléze i blogovat (ale některé povídky byly tak "skvělé", že je to snad dobře). Takže si vybrat - jedno nebo druhé! K Hradubicím jedno: Uskutečňování plánu.


S Englesem jsme si sedli U Slavíka do rohu a střádali plány na gestapo. Výborně jsme se u toho bavili a Englesovi to značně zlepšilo náladu. Nakonec jsme se dohodli na konkrétním plánu.
"Dobře, ty zavoláš gestapu a řekneš jim o té schůzce."
"Jasně, ženským hlasem, aby to bylo věrohodnější. Ale proč jim nezavoláš ty?"
"Myslím, že ty budeš lepší ženská." zasmál jsem se.
"Ale kdepak, určitě ty!"
"Ani nápad. Už jen proto, že já jsem kapitán, ty jenom nadporučík." A tak chudák Theo, nebo spíše naše "Máňa z Hradubic", zavolal na gestapo.
"Víš co máš říkat, že jo?" Ptal jsem se naposledy před tím, než začal vytáčet číslo. Engles mě probodl pohledem.
"Samozřejmě," nasadil vysoký ženský hlas, "Ohlásím Herr Wolffovi, že dnes o půlnoci se má v Nábřežní ulici před knihkupectvím sejít Křís s jistým členem odboje. Pak tutéž informaci laskavě předám i Hermannu von Elverfeldtovi z Volovic." odkašlal si a pokračoval normálním hlasem, "Jsem sice jen nadporučík, ale tohle by přeci pochopil i Schmidt."
Jak řekl, tak udělal. Zavolal na gestapo a oba jsme poslouchali co se bude dít. Zvedl to Witte.
"Prosím neuražte se, ale já chci mluvit výhradně s Herr Wolffem." řekl oním vysokým hlasem Engles. Witte se zřejmě opravdu urazil, ale Máňa ho nakonec přesvědčila, že se bude bavit pouze s mužem, jenž je na takové úrovni, jako pan Wolff. Toho nakonec informoval o schůzce, stejně tak učinil u Volovických (a stejně jako u Witteho, neopomenul pozlobit i Reimera) a když zavěsil, nadšeně vypískl a povyskočil.
"Nářez! Kamaráde, nemá to chybu!" Zřejmě opravdu nemělo. Sice nám nikdo neřekl co se tehdy v noci stalo, ale podle výrazu gestapáků a mlčení Volovic jsme usoudili, že se náš plán vyvedl do posledního detailu. Wirklich!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama