1) Žadatelé, pište prosím sem 2) Šestiplošník = výstraha

Siegfried - recenze

16. listopadu 2011 v 21:32 | Ann |  Výtvory
Třetí část Prstenu Nibelungů. Přenos z New Yorku 5. listopadu, trochu to tentokrát budu přehánět s ukázkama, tak se, prosím, nelekněte (slova nestačí)...


Miluju Wagnera. Jeho hudba má v sobě něco skvělého, skvostného. Zlato rýna, první část, byla první opera, kterou jsem viděla. Bylo to 9.10. 2010, naproto mě uchvátila. Zřejmě to bylo těmi efekty (ukázka). Jako ve filmu. Druhá část byla Valkýra, 14.5. 2011, měl to být zlatý hřeb sezóny. Část prvního dějství se mi opravdu líbila s tím, že děj se ještě rozvine (ukázka 2). Než se tak stalo, vypli proud. Poněkud mě to popudilo (VELICE mírně řečeno).
Jako obvykle něco k obsazení - Bryna Terfela, jakožto Wotana, znám už od Zlata rýna (jediný, který vystupuje ve všech částech), Deboru Voigt, Brünhildu, znám i z jiných oper a především z Valkýry (ukázka 3). Oba jsou skvělí. Příjemným překvapením byl Siegfried, má zajímavý hlas a vypadá i docela dobře (i když na Kwieciena nemá), pokud ale vím, suploval, protože původní Siegrfied byl marod (ten na úvodním avataru není on).


Ještě než začnu s dějem - dřív jsem si toho tolik nevšimla, ale tentokrát už byla podobnost nepřehlédnutelná - dost, opravdu dost, se to podobalo Pánu Prstenů (a pak, že LOTR je první fantasy).
Děj začíná kdesi v lesích. Jen na okraj se mihne několik záběrů z minulých let, pak už se pozornost upoutá na stěžujícího si střeta (Nibelunga). To je Mime, bratr Albericha. Alberich byl jednou z hlavních postav ze Zlata rýna - vzal dcerám Rýna zlato, ukoval všemocný prsten a později nad ním vyřkl kledbu. Mime (tak trochu ohavná existence) se stará o mladého Siegfieda, upřimně ho nesnáší (já jsem se mu občas ani nedivila, ale chyba není jen na jedné straně). Siegfied po něm chce, aby mu ukoval výjimečný meč, což se mu vůbec nedaří. Má však úlomky meče po Siegfiedově otci Siegmundovi (Wotanův syn, zahynul v souboji, viz. Valkýra). Mime vymyslí plán, jak se Siegfrieda zbavit - uková meč, pošle Siegfieda zabít draka Fafnera, pak uspí Siegfieda, zabije ho a vezme si zlatý poklad, který drak střežil, včetně všemocného prstenu. Jenže meč nedokáže ukovat. Přichází Siegfried, kritizuje Mimeho a uvědomuje si, že nemůže být jeho synem. Mime mu tedy poví o jeho minulosti a ukáže mu meč Nothung, Siegfried ho znovu žene do práce a odchází.
Mimeho navštěvuje neznámý Poutník. Je to Wotan, vládce bohů. Mime ho odhání jakožto žebráka, pak ale svolí, aby si dávali hádanky - kdo neuhodne, propadá životem. Mime se ptá na bohy, Nibelungy a obry a Wotan odpoví bez problémů. On sám se ptá na rod Wälsungů - Siegmunda a Sieglindu (dvojčata a rodiče Siegfrieda -božíčku-), na Nibelungský prsten a na to, kdo znovu ukove zničený Nothung. Na poslední otázku Mime odpověď nezná. Wotan ho však nechá žít a před odchodem otázku zodpoví sám: "Ten kdo nezná strach".
Tím myslí Siegfrieda, který se dožaduje od Mimeho, aby ho strachu naučil. Teď když přichází, Mime mu řekne o Fafnerovi v jeskyni. Siegfried nadšeně souhlasí, že se tam vydá a sám nyní ukove Nothung - nad touto scénou, jakožto milovník opery, slintám doteď (ukázka 4). Mime připravuje nápoj, který holdá dát Siefgriedovi po souboji. Meč je hotov a Siegfried odbíhá do lesa.


Mimeho bratr Alberich se ukrývá nedaleko Fafnerovi jeskyně. Chce získat zpět svůj prsten a čeká na vhodnou příležitost (taťka: Ale to docela chápu, když je původní majitel. já: Ano, ale zlato na prsten štípnul dcerám Rýna. Myslete si o tom co chcete). Objevuje se Poutník, neboli Wotan. Alberich dobře ví s kým má tu čest - zloděj křičí chyťte zloděje - totiž, Wotan mu totiž kdysi serval prsten z ruky. Vládce bohů se jen směje a je k Alberichovi o dost přijemější než posledně. Radí mu, ať si dá pozor na Mimeho a tak dále.
Siegfried s Mimem přicházejí za úsvitu k Fafnerově jeskyni. Mime se schová, Siegfried si sedne k prameni u jeskyně a přemýšlí o rodičích a naslouchá zpěvu ptáčka. Neúspěšně se snaží napodobit jeho zpěv na píšťalku (vyřezával si ji Nothungem, další věc, na kterou nezapomenu!), místo toho zaduje na svůj roh a probudí draka. Souboj s ním dopadne dobře, smrtelně zraněný Fafner se přemění zpět na obra a varuje svého přemožitele před silou pokladu. Siegrfied se náhodou dotkne ústy drakovi krve a náhle porozumí zpěvu ptáčka (to bylo opravdu dobře udělané - píš'talku nahradil zpěv, slečna, která zpívala ptáčka se pak také přišla uklonit publiku), ptáček mu radí, aby šel do jeskyně a radí mu i, že si má vzít prsten a přilbu (přilbu kdysi vyrobil podle Alberichových pokynu Mime, umožňuje nositeli měnit podobu). Alberich a Mime se venku hádají o poklad, pak se ale objeví Siegfried s prstenem a přilbou a Alberich se skryje. Mime mu nabízí nápoj, ale ptáček ho varuje, Siegfired Mimeho zabije a vypraví se, opět na opeřencovu radu, do hor, kde věčným spánkem spí krásná valkýra Brünnhilda.


Wotan jde ho hor, kde se setkává s Erdou, bohiní Země (madam křišťálový lustr - fakt! měla šaty samé zrcádko), tohle je další část, kterou jsem si zamilovala (ukázka 5). Chce od ní vědět, co se bude dít dále. S Erdou má velmi dobrý vztah - valkýra Brünnhilda je jejich dcera, holčička byla v předchozí části trochu neposlušná a tak dopadla, tak jak dopadla. Erda se jeho otázkám vyhýbá a sama má spíše filozofické myšlenky. Wotan prohlašuje, že nebude bránit konci bohů a vzkládá naděje v Brünnhildu a Siegfrieda.


Na cestě do skal zastoupí Wotan Siegfriedovi cestu. Siegfried neví, že se setkal s vládcem bohů a činí si z něj legraci (a po našem ho pošle někam s tím, že by mu Poutník chtěl zabránit v cestě). Utkají se v souboji a Siegfried přerazí Nothungem Wotanovo kopí. Wotan kdysi, i když proti své vůli, kopím zničil Nothung, aby Siegmung nevyhrát v souboji, teď Nothung "vrací úder". Poutník ustupuje a Siegfried se znovu vydává nahoru.
Dostal se až nahoru. Tam najde spící Brünnhildu. Želbohu, nikdy předtím neviděl ženu, takže ji nejprve pokládá za muže a zvrhlé publikum se skvěle baví. Nicméně mu to zapaluje a svůj omyl si uvědomí, když osobě sudná zbroj. Ohromí ho její krása, konečně mu dojde co je strach a hodnou chvíli sedí opodál a přemýšlí co by měl dělat. Nakonec se rozhodne ji políbit, tím jí -věru překvapivě- probudí. Brünnhilda je zárověň ráda z návratu do života, zároveň je velmi zkleslá z toho, že ji našel a probudil nějaký mužský. Je však ráda, že to byl právě Siegrfied (v podstatě je to taková jeho kmotra-tetička-souzená-ataktdále a na konci Valkýry očekává, že to bude malý Siegfried, kdo ji časem probudí). Nejprve se snaží ingorovat, že je do ní mladý zakoukaný až po uši a vyznává jí lásku. To by totiž znamenalo ztrátu nesmrtelného života. Nakonec ale zvítězí srdce a spolu se Siegfriedem velebí lásku a očekávají soumrak bohů.


Vera mě tedy přesvědčila ať do reporáže dávám obrázky, dobře. Pokud jste dočetli až sem, velice vás chválím. Ještě chci dodat (nějak se to nevešlo na začátek): opera byla dlouhá 5 hodin, což už není žádná sranda (Z.rýra mělo dvě a třičtvrtě bez přestávky, Valkýra měla mít pět a půl s přestávkami, ale stihli jsme jen necelé první dějství).
Tuhle sobotu jdeme na Satyagrahu (jestli vám to říká tolik co mě poprvé, má to být o Gándím).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama