1) Žadatelé, pište prosím sem 2) Šestiplošník = výstraha

FF na Hetalii: Suezská krize

8. prosince 2011 v 22:21 | Ann |  Výtvory
Nemám ráda Hetalii. A to z toho důvodu, že se tváří jako víceméně historická, ale těch pár údálostí je tam podáno tak, že člověk, který o tom něco ví řve smíchy, ale člověk, který se o tom chce něco dozvědět, nemá šanci. Velice se mi líbí nápad, postavy i kresba, ale už dávno nejsem fanda.
Nevím, jestli s tímto pokusem budu o moc lepší, snažila jsem se příliš neodchylovat od typického stylu Hetalie (marné), ale zároveň popsat co se stalo (uspokojivé). Námět na tuto událost mi ležel v hlavě od chvíle, kdy jsem si zjistila o co tehdy šlo (v ten moment jsem proklela Hetalii s tím co o S.k. říká), takže nedlouho poté, co jsem se začala zajímat o Edena. Doufám, že jsem se nedopustila žádné zásadní chyby a přeji příjemné čtení.



Jak Egypt k Suezu přišel, neboli povídání o tom, co se vlastně dělo předtím, než přišla na řadu legendární hláška "Anglie, vezmeš si mě?"

Jednoho červencového rána roku 1956 se Arthur probudil a okamžitě si pomyslel, že to s ním sekne. Snad to byl ještě zlý sen, který setřese s trochou čaje či whisky, snad to byl přelud, skutečnější a hustší než londýnská mlha, snad. Bohužel, byla to realita, realita surová a nevybíravá, jako by se po tom všem chtěla historie Impériu pomstít ještě více: Egypt znárodnil Suezský průplav.
Protíral si oči, štípal se, lil na sebe ledovou vodu. Nepomáhalo to. Vzdal to, zřejmě se to skutečně stalo. Ale nesmířil se s tím. Posadil se, zvedl sluchátko, bude si muset zavolat.
"Bré ráno, Arthure! To jsem ti tak scházel, mon chér?"
"Egypt znárodnil Suez, ty šašku!" zaječel Arthur. Jako by to nebylo dost zlé, on si z něj ještě bude dělat srandu!
"Cože udělal?" Francise to zřejmě ohromilo stejně jako jeho, "A už jsi ho zmlátil? To ty tvoje kolonie! Jsou s nimi jen problémy!" Arthur se rozhodl neuvádět dřívější soužití s Egyptem na pravou míru. Celou dobu se snažil uklidnit a teď mu ten žabožrout opět házel klacky pod nohy. Chtěl ho snad schválně vytočit? Nebo za to nemůže? Jsou všichni stejní! Neseriózní, střelení, nemorální a nezodpovědní! No jistě! Obrátí se na Ameriku!
Jestli si Arthur myslel, že mu Alfred pomůže, šeredně se sekl. Po velice krátké chvíli, kdy s ním mluvil, ani sám své myšlenkové pochody nechápal. Alfred miloval, když koloniální mocnosti dostaly přes hubu. Rázně odmítl nápad, že by snad Arthura a Francise podpořil a doporučil jim, ať nechají Egypt na pokoji.
Arthur z toho neměl radost, ale znal Alfreda příliš dobře a příliš dlouho na to, aby nevěděl, čeho všeho je ten šílenec schopný. Pomalu se podával melancholii. Dočkal se však překvapení, které mu do žil vlilo takovou energii, jakou už dlouho nepoznal. Překvapení přišlo od Francise, to bylo už samo o sobě překvapující, i když ne tak, jako Francisovy nápady. Možná, že to přeci jen není mrtvá váha. A když mu Francis líčil své plány, svítili Arthurovi oči.
Izrael našli snadno. Místa kde se pohyboval vždy tak nějak přitahovala pozornost. Vždy když jeho národ někam přišel, už se k tomu místu obracely oči ostatních států (občas dívajících se skrz prsty). Teď ho bez nejmenších problému našli v Palestině a svěřili se mu se svými problémy a svými plány. Reakce byla rychlá, rozhodná a zcela odlišná od té Alfredovy. Izrael se mohl zbláznit radostí, že se mu tímto naskytne příležitost Egyptu jednu vrazit. Už to nebyla ubohá troska, kterou div nevyštvali z Evropy, byl teď silný a sebevědomý a realistický.

"Egypte!"
"Á, Árthur," protáhl do telefonu líně Egypt. Artur téměř viděl, jak se zhoupl na židli a polkl datli. "Co se děje, Arthure, snad nevoláš kvůli Průplavu?"
"Koukej nám ho vrátit, ty proradný malý mizero!" procedil mezi zuby.
"A proč bych měl?" zeptal se Egypt, teď to znělo trochu obezřetně.
"Protože je náš!" křikl do telefonu Francis. Spolu s Arthurem seděl v Londýně a hltal každé slovo, které Egypt řekl.
"Byl váš. Teď je můj a můj také zůstane."
"Seš hnusnej zloděj a nemáš právo nás takhle oškubat."
"Chceš se vsadit?"
"Okamžitě ho vrať našim akcionářům..." řekl pomalu Arthur a byl si vědom jak trapně to zní.
"...Nebo na tebe, mon chér, poštveme Izrael!" doplnil ho Francis s vědomím, že s mnoha státy by to otřáslo. Slova však neměla na Egypt očekávaný účinek.
"Pche! Židáčka chcípáčka? Už se třesu!" Vyprskl, nepokrytě se zasmál a zavěsil. Na druhé straně si Arthur a Francis vyměnili pohledy.
"Není to pěkné, ale jsme v právu. Určitě jsme." řekl Arthur a pevně doufal, že má pravdu.
Mezitím si Egypt užíval vlastnictví Průplavu. Upil vychlazené limonády, přičemž se stále ještě houpal. Vytáhl ze nápoje datli (třešně už dávno došly), vyhodil ji do vzduchu a zaklonil hlavu. Židáčka chcípáčka! Směšné!
V tom někdo vykopl dveře z pantů a ty s bouchnutím dopadly na podlahu.
"Nazdar Egypte," řekl Izrael. Černý klobouk měl stažený do očí, ruce v kapsách a jednu nohu stále nataženou ve vzduchu . Egypt leknutím spadl ze židle a začal se dusit datlí.

"Ale Arthure, tohle se přeci nedělá!" hřímal učitelsky Alfred.
"Vlez mi na záda. Průplav je náš."
"Ne, Egypt je v právu."
"Co- cože? Ten zloděj, že je v právu?!"
"Ten hnusný vykradač hrobů, ta vypatlaná kolonie, že nám může sebrat náš majetek a my si to máme nechat líbit?"
"Musíte. Má totiž podporu nás všech." Dodal s ďábelským úšklebkem Ivan. Francis už neříkal nic, ale v Arthurovi vzplál nový plamen.
"Opravdu?!"
"Da, nechte Egypt, jinak pocítíte zlobu Sovětského svazu!"
"Zlobu Sovětského svazu?" zalapal po dechu Arthur, "To je snad vtip!"
"Není! Pokud ho okamžitě nenecháte, shodím atomovku na Londýn!" Arthurovi se protočili oči. I jeho znal dost dobře na to, aby věděl, že i on je šílenec schopný všeho. Francis si všiml, že o Paříži nepadlo ani slovo.
Kanada si odkašlal.
"Další už ne!" zaúpěl Arthur.
"Další? Vždyť Kanada v tom jede už od začátku. Pořád nás tady přesvědčuje, ať to řešíme diplomaticky."
"Jo, atomovkou na Londýn, zcela rozumím!"
"Arthure, promiň, ale tohle nesmíte." Mluvil tiše a kultivovaně, jako správný diplomat, kterým zřejmě skutečně byl. Arthurovi se točila hlava, byl skutečně vykolejený. Proč jen Francise poslouchal? Jako by se Britské impérium pod pohledy všech těch států scvrkávalo. Jenže ono se doopravdy scvrkávalo! Vyčerpaně se sesul na židli.
"Takže," odkašlal si Kanada, "Okamžitě stáhnete své jednotky, jinak budete mít velmi vážné problémy, a to vzkažte i Izraeli."

Průplav tedy připadl Egyptu. Izrael se musel stáhnout z obrovského území, které dobyl, a o kterém doufal, že mu poslouží jako nárazník případného egyptského útoku. Anglie utrpěla další obrovskou ránu, protože vítězství jedné bývalé kolonie povzbudilo jiné. Francie utrpěla strašlivou ránu v ekonomice (viz. "vezmeš si mě?"). Kanada se dostala díky svému diplomatickému postoji na výslunní a upevnila postavení OSN (už to vypadalo, že bude tak užitečná, jako Společnost národů). A Egypt mohl být spokojen - mohl sílit a užívat si až Šestidenní války s Izraelem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama