1) Žadatelé, pište prosím sem 2) Šestiplošník = výstraha

Podivínka

11. prosince 2011 v 17:30 | Ann |  Postřehy
Jsou dvě možnosti co dělat, když člověk pochopí, že je trochu cvok. Já už zkoušela všechny tři. A ta první se překrývá s TT.



Myslím, že zřejmě je určitá chvíle, kdy člověku dojde, že není tak docela v pohodě. Nevím jestli v tom mám pravdu, ale myslím, že ano, a z toho také budu vycházet při psaní. Nejdůležitější je ale rozhodně životní zkušenost a tento článek je životními zkušenostmi "lehce" štrejchnutý.
Možnost druhá (nejedná se o chybu v číslování) je neřešit to a žít tak jak je to možné. To je možnost nejjednodušší a nejlepší. Žila jsem tak nějakou chvíli, povedlo se mi vymotat se z deprese, z naprosté izolace a nepovedených vztahů. Chybou trochu je, že jsem tak nedokázala žít stále, protože ani tehdy jsem nedokázala najít smysl a nálpň života.
První možnost je ta, která mi přivodila již zmíněnou depku a to ostatní. A to je také téma týdne - žití pod maskou. Asi rok a půl jsem měla velmi dobré kamarádky, pak jsem o ně přišla a nevím proč. A místo toho, abych se na ně hned vykašlala, nebo se zeptala přímo, jsem se snažila, aby vše bylo jako dříve. A tak jsem se smála, bavila se a dělala vše jako dříve, i když jsme byli na odlišných stranách pomyslného oceánu a já jsem na nic z toho, kromě kamarádství, neměla náladu. Když o tom přemýšlím, asi jsem tak žila už dříve, ale to proto, že jsem sama chtěla. A dříve to snad bylo ještě úmyslnější žití pod maskou - vždyť změnit sama sebe a stát se ovcí ve stádě mi nikdy nedělalo větší radost než tehdy. I když ovcí s vlastní identitou, stále ovcí ve stádě. Jestli jste někdo četl Deltoru, připomíná mi to teď trochu Maskonoše - člověk pak tu masku už ani nesundává (a může?). To byla největší chyba mého života a už nikdy ji nehodlám opakovat!
A ta třetí? Ach, krásná třetí možnost, kterou zkouším teď. Nejen sundat masku a žít s tím, že jsem výstřední, ale ještě to rozvíjet jako koníček a také si třeba založit blog a publikovat autobiografické články o tom, že být jedinečný je to nejdůležtější.
A ještě malé prolínání mých světů (jako u Johanky). Občas je skutečně nebezpečné sundavat masku, až smrtelně nebezpečné. Dát najevo co si člověk doopravdy myslí, nejít se stádem, méně křičet a tleskat. Ono se pak může stát něco ošklivého... Jenže, co když se, stejně jako u banalit života náctileté holky, maska stává skutečnou podobou? A když se tak stane u všech? Co bude pak? (Asi je hodně znát, že jsem četla 1984 a mnoho podobné literatury, co?)
Je v pořádku, když tu chvíli správně odhadne člověk sám, ale ne, když to už dříve došlo někomu jinému.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama