1) Žadatelé, pište prosím sem 2) Šestiplošník = výstraha

A uvidím je až za rok!

30. ledna 2012 v 23:35 | Ann |  Postřehy
Každá dívka si přeje slušného, milého, galantního a upraveného chlapce, ale takový chlapec už chlapce má. (yaoistické přísloví)
Mé zážitky z maturitního plesu...




Za normálních okolností bych byla zcela bezradná, co mám na téma napsat. Ale před pár dny jsme měli na škole událost, věru inspirující po všech stránkách. Maturiťák. Nemusím vůbec váhat co bylo nejlepší - předtančení bylo fajn a to všechno, ale u mě jednoznačně vede kluk, co si na ples přivedl svého kluka. (Jestli vám menšina nešmakuje, radši to nečtěte, protože v tomto článku jim vyjadřuji velké sympatie!)
Ačkoliv mě "mladický" zápal už přešel, rozhodně se názorově řadím k yaoistkám. A tak se ke mě během večera přižene Vera, že si (jeden student starší než já a mladší než ona, kterého jmenovat nebudu) přivedl svého přítele. A ukazuje mi ho na protějším balkónu. Doufám, že to není nijak směřující a že se mladý muž nepozná. Chci říci, že jim to moc přeji, že jim to spolu moc sluší (jak mu dokonce Vera řekla) a že se zasloužil o nejlepší maturiťák mého života. Ale když on měl takové nádherné tyrkysové vlasy!(!!!!) (Bože, ať to nečtou!)
Reakce, když jsem to vyprávěla kamarádkám:
subjekt č.1: jde zabít matku, která jí tam zakázala jít; subjekt č.2: "Drželi se za ruce? Líbali se? Vášnivě?" "Ano, ano, ano." "Smáli se na sebe? Vypadali zamilovaně?" "Ano, ano." "Takže to bylo opravdu... real?" A ještě dnes o něm mluví. Subjekty č. 3 a 4: "A kdo myslíš, že je nahoře?" (Prosím za prominutí, hold, jsme zvrhlé ženské!) Existují však i normálnější lidé: "Určitě byli zlití." "Ehm... to s těmi zelenými vlasy byl kluk? A sakra..." (má spolužačka a spolužák, kteří na plese byli.)
A vždy bylo další reakcí zoufalství: "A já tam nebyla!" "Já je chci domů!" "Jak jsem mohla propásnout jediné čtyřprocentní ve městě!" "Ti museli být tak sladcí!" (Nebo ještě Vera, když chodila po sále a diskrétně se je snažila šmírovat: "Ztratili se mi a já je nemůžu najít!")
A k tomu rozhodně řadím i své zoufalství. Je velmi pravděpodobné, že si budu muset počkat celý dlouhý rok, než bude mít maturiťák Vera, a něž je zase uvidím. Jen považte, celý dlouhý rok. Tedy, alespoň jeden z nich je od nás ze školy a poměrně často ho vídám. A zde je další důvod k zoufalství a mlácení hlavou o stůl: v minulých letech jsme spolu s ním a několika dalšími pracovali na jednom projektu. Měli jsme při tom spoustu příležitostí k mluvení, já k nim (jemu a dalšímu kamarádovi, určitě jen kamarádovi) vzhlížela, jakožto ke geniálním komikům, čas od času jsem na něj zírala (on je totiž i docela pěknej a já nejsem jen yaoistka), poslouchala o všech těch magořinách, co bych ani nevěřila, že fakt někdo může provést, a prostě jsme byli roky kolegy. Opravdu roky! (Přinejmenším dva se dají plně počítat) A to že je na kluky se dozvím v týdnu, kdy projekt skončil. Jsem prostě smolař.
Doufám, že jsem nikoho příliš nepohoršila. My je prostě žerem. A pochopte, že když se stane něco takového, opravdu nám drásá duši, že je uvidíme, pokud vůbec, až za mnoho (velmi málo teplých) měsíců. Nemám důvod zde psát o mém každodenním zoufalství a stresu (školou počínaje) (to je ohrané a není na tom co k rozebírání). Na tomhle je totiž něco, díky čemu je to i krásné. Mám oproti kamarádkám jednu velkou výhodu: Já je viděla. Ale i tak, krom nadšeného fanouškovství a dětské radosti musím sklesle říci: A uvidím je až za rok!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J. J. | Web | 30. ledna 2012 v 23:55 | Reagovat

Žeru je... Svou buznu mám v práci (cituji Gay pride, nejsem vulgární) a jsem o mnoho šťastnější.

2 Charlotte Discharge Charlotte Discharge | E-mail | Web | 2. února 2012 v 13:48 | Reagovat

Chtěla jsi vědět kdo je ten mrtvý - má to být momentka z konce druhé světové války.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama