1) Žadatelé, pište prosím sem 2) Šestiplošník = výstraha

Hradubice 29/1

17. ledna 2012 v 14:37 | Ann |  Výtvory
Další část Hradubic. Mám dojem, že bych opět mohla psát a přidávat pravidelně. Dnes ještě trochu lehčí kapitola...



Rád bych zde zmínil kapitolu, která poněkud nezapadá do katastrofálního kontextu historie naší posádky, která však výrazně změnila můj život. I přes všechny mé starosti s chováním nadporučíka Englese, jsem se krátce po své návštěvě znovu vydal do Brkovrků.
Nevím přesně, jestli jsem měl něco vyřizovat, či jsem měl jen volné odpoledne. Společnost Hilla a Brünhildy se mi stále více zamlouvala. Pochopte, von Harmel není nejlepší společník, vyjma dlouhých večerů u Jámy a kyvadla, Theo Engles mi dělal starosti, ale mluvit jsem se s ním chtěl o to méně, a pokud mi chcete namluvit, že jsem se mohl bavit se Schmidtem... Prostě, jednoho krásného dubnového dne jsem vyjel z Hradubic na menší výlet.
Já, Hille a Brünhilda jsme pak seděli venku za stodolou, kde mají velitelství (a to doopravdy!). Roztáhli jsme si tam deku a ze statku nám zdejší kolaboranti přinesli jídlo. Již dříve jsem si povšiml, že ve zdejším dláždění roste kde co a začínal jsem mít jisté podezření. Hille byl nesmírně příjemný člověk - a to byl plukovník Wermachtu. Byl to takový pohodář, až se to nepatřilo a se zdejšími lidmi vycházel rovněž velice dobře, kolovaly vtipy, že prý partyzáni z Brkovrků chodí dělat sabotáže do okolních vesnic, aby Hille neměl starosti. Toho jsem se chytil a vyptal se ho, proč je u něj takový klid.
Samozřejmě, odpověď, kterou jsem částečně očekával.
"Tajemství všeho je v kytkách, milý Henri," povídá mi Bruno. Tvářím se, že nevěřím vlastním očím a on vysvětluje. Jak prý mají kytky pozitivní sílu a podporují dobrou náladu. Pochopte,
za zkoušku to stálo. A tak jsem si toho dubnového dne odvezl z Brkovrků svůj první květináč obilí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama