1) Žadatelé, pište prosím sem 2) Šestiplošník = výstraha

Hradubice 30/1

18. ledna 2012 v 17:01 | Ann |  Výtvory
Již 30. část Hradubic. Vera kritizovala, že teď postrádají onen lehký hradubický tón. Pokud to vadí i vám, moc se omlouvám, ale nebojte, brzy to už ukončím, pak na chvíli bude pokoj a pak zase v klasické atmosféře začínáme znova.



Přibližně v polovině března s námi gestapo přerušilo veškeré kontakty. Už od svého příjezdu k nám byl Wolff (a s ním i Witte) velice rezervovaný a příliš jsme se nevídali. A jak už dostatečně ukázaly tyto zápisky, neměli jsme dobré vztahy. Když chytili svého prvního partyzána, naskytla se jim tím skvělá příležitost, aby nám vrátili všechno naše nepřátelské jednání i s úroky. Naše cesty se definitivně rozešli. Od dubna nás už ani nezdravili.
Naproti tomu projevovali až nepřístojné sympatie Volovicím. Von Elwelfeld, velitel tamější posádky, je do "svého" statku zval asi tak často, jako já byl zván do Brkovrků. Nemám tušení, o čem se tak mohli bavit, asi o tom, jaká jsme paka. Tedy, napsal jsem je? To není tak docela pravda. Witte byl zván jen výjimečně a většinou se, zatímco jeho šéf větral plíce na venkově, toulal po ulicích Hradubic či vysedával u Sprosté jeptišky. V minulých měsících bychom z toho s Englesem měli legraci a škodolibou radost, teď jsem se však o ní nemohl podělit. Jak jsem psal, s Englesem to šlo z kopce. A tak jsem se tomu radoval sám.
A radoval jsem se až do doby, kdy jsem zašel na kávu Ke Slavíkovi - a on tam seděl Witte. Myslel jsem, že se prostě budeme ignorovat, ale on na mne zamával, abych si k němu přisedl. Mlčeli jsme dokud mi Karel nepřinesl cikorku.
"Jak se vlastně v poslední době máte?"
"Když jste s námi přestali mluvit, je u nás trochu vetší klid, skoro až moc klidu," řekl jsem konverzačním tónem.
"Tomu nevěřím." Witte si mě změřil pohledem, "Máte tam přeci nadporučíka Englese."
Už jsem chtěl něco odseknout, ale pak jsem si všiml zvláštního lesku ve Witteho očích. Můj bratranec je u gestapa a některých detailů v jeho jednání jsem si dobře povšiml. A mám se, ač jsem hradubický důstojník, nejhorší druh idiota Wermachtu, dost na pozoru. A v tu chvíli jsem o jednom nepochyboval: Oni o Englesovi vědí něco, o čem já nemám tušení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama