1) Žadatelé, pište prosím sem 2) Šestiplošník = výstraha

Pár slov o Austenově výrazu II.

8. ledna 2012 v 15:29 | Ann |  Postřehy
Možná je to hloupé téma, ale baví mě to rozpitvávat. Poslouchám teď Stařec a moře a při tom se nic duchaplnějšího psát nedá. Tentokráte ještě se snahou o určitou historickou hodnotu.



S Austenem jsem se poprvé setkala v prvním díle Churchillovy 2. světové, psal i o předválečných letech a Austen byl jednou z nemnoha opravdu pozitivně hodnocených osobností. Tehdy jsem mu nevěnovala přílišnou pozornost. Téměř určitě jsem si dala do souvislosti, že je bratr budoucího ministerského předsedy, dočetla jsem se, že dostal Nobelovku za mír, že byl, ikdyž poněkud pasivním, odpůrcem appeasmentu a kdo ví co ještě, ale nijak mě nenapadlo se o něj zajímat více.


Po asi půl roce se ke mě dostaly hned dvě stopy, kvůli kterým jsem usoudila, že by stálo zato si o Austenovi zjistit více. Nejsem si zcela jistá, která přišla první, takže to napíšu tak, jak si myslím, že se to stalo.
Jedno byly noviny z roku 2008 k výročí Mnichovské dohody (mám je ještě schované) a rozebírali tam osobnost Nevilla Chamberlaina a zmínili tam i úspěšnějšího nevlastního bratra, tehdy jsem si to zřejmě dala do souvislosti s tím, co jsem četla v Churchillovi, ale neměla jsem větší důvody hledat něco dalšího. Maximálně jsem se ještě koukla do knihy, co to tam o něm vlastně bylo.
Druhou byla kniha Mé životní začátky, kterou jsem zde už několikrát zmiňovala. Austen se tam sice mihl jen dvakrát, ale zato to byl tak velký impuls, že jsem sedla k počítači a vyťukala si ho na tetičce Wiki, moc mi to o něm nevypovědělo, ale portrét mě zaujal, snad proto, že vypadal tak moc jako arogantní aristokrat. Pak přišel na řadu strýček Google a Austen měl vyhráno. Proč? Zkuste si to najít. Já jsem nevěřila vlastním očím, na všech, úplně všech fotkách měl monokl a tvářil se poněkud nerudně.


Tak jsem se tedy o něj začala zajímat více. I když se v Životních začátcích jen mihl, často tam vystupoval jeho otec - Joseph Chamberlain (a o jeho mladším bratrovi jsem toho jako Čech slyšela více, než jsem chtěla). Zjistila jsem, že otec s Austenem si byli dost podobní - už vzhledově. Na fotce je Austen uprostřed a napravo stojí Joseph, ten týpek vlevo, dává to smysl, ale já jsem se hodně nasmála, je Neville. Asi nikdy neměl moc vyhlídky, vzhledem k tomu, že Austen byl takový premiant. Churchill napsal (v 2.světové) i to, co Neville jednou vyprávěl u večeře: jak se otec rozhodl podnikat s pěstováním sisalu a, protože Austen byl určen pro Dolní sněmovnu, připadl ten úkol Nevillovi. A tak, když mu bylo asi 20 let, ho otec s Austenem poslali na pustý ostrov pěstovat sisal. Jenže ten stále nechtěl růst, až to nakonec Neville vzdal. Churchill zaznamenal svůj dojem, tj. že i když Nevilla měli všichni v rodině moc rádi, přesto litovali zrtáty 50 000 liber.


Zaměřila jsem se pak na rozšíření znalostí o Austenově politickém životě. V době, kdy Neville ničil rodiný rozpočet, byl již Austen poslancem. Věděla jsem, že ve 20. letech byl ministrem zahraničí, věděla jsem, že bylo nějaké Locarno a věděla jsem, že za něj dostal Nobelovku za mír. Jenže Winston zřejmě považoval Locarno za samozřejmé, jako, že to ví přece každý, takže se o něm nijak nerozepisoval. Rozhodla jsem se, že se na Locarno vyptám našeho dějepisáře. Dost často jsem na něj tímto způsobem tak trochu hnusná, protože většinu toho co říká já vím a pak kladu dotazy, se kterými má problémy on, ale je to fajn učitel a skoro vždy z toho nějak vybruslil. Tímto se mu hluboce omlouvám za komplikování života. Tenkrát si musel trochu vzpomínat, ale pak dal dohromady, že šlo o dohody týkající západních hranic s Německem z roku 1925.
Z Locarna je asi Austenova nejslavnější fotka, tj. ta první. A také ta s tou sešlostí (mamčin komentář: "Jeden sešlejší než druhej."). Austen je nezaměnitelný. Ta jediná ženská je Austenova manželka (věděla jsem, že byl ženatý, ale nečekala jsem, že paní bude i v Locarnu). Týpek uprostřed, vlevo od Austena je Stanley Baldwin, ministerký předseda před Nevillem (taky zřejmě dobrý trouba). Mě vyrazil dech ten mladej skrček za paní Chamberlainovou - náš Beneš! (Nečekala jsem ho, ještě méně než jsem tam čekala paní Chamberlainovu.)
Od začátku mi bylo jasné, že na Chamberlainovi se asi dělalo hodně vtipů. Za roztomilý považuji tento článek:


V první řadě jsem se hodně divila, že Austen zde nemá na první fotce monokl a navíc... chvílemi se mi zdá, že se i usmívá, ale to už snad ani není možné. Dobře, výjimka potvrzuje pravidlo. Rozebírají zde, co Austen a Duke of Marlborough (Winstonův příbuzný) zase jednou dělali u večeře. Totiž, že Austen čte bez monoklu a zapaluje si s monoklem a Marlborough čte s brýlemi a zapaluje si bez nich.
Tentokrát je to vše. Až zase jednou budu mít krizi, je dost možné, že se k němu vrátím - je to přece jen o dost duchaplnější si dělat srandu z Austena než zde rozebírat rozesmátého Edena nebo Winstona. Takže: Krůtám zdar!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama