1) Žadatelé, pište prosím sem 2) Šestiplošník = výstraha

Hradubice 01/2

26. února 2012 v 20:08 | Ann |  Výtvory
Tak začínáme znova! Už jsem to bez nich nemohla vydržet, navíc jsem měla krizi, tak jsem si dnes večer sedla a začala druhou řadu. Přeji hodně zábavy a trpělivosti při čtení druhé série!


Kdesi uprostřed Amazonského pralesa se jednoho dne, bylo to v listopadu roku 1945, setkali tajemně vyhlížející muž, který se představil jako Horowitz a nezměrně méně tajemně vyhlížející muž, který se s úšklebkem představil jako Hradubitz. Když si Horowitz přisedl k ohni, k neznámému Evropanovi a příslušníkům domorodého kmene, zeptal se ho jeho evropský společník:
"Tak před čím zdrháte?"
"No dovolte?"
"Kde jste byl za války?" zeptal se Hradubitz s tak pobaveným výrazem, že nově příchozí kapituloval a představil se jako Gilbert Artz od gestapa.
"Henri Hofman, kapitán z Hradubic."
"Jo, z Hradubic. Já si hned říkal, že si ze mě děláte srandu," řekl zničeně Artz, "Tak jste mě tedy dostali."
"Ale kdepak, já jsem vážně z Hradubic," zasmál se Hofman. Artz se netvářil vůbec přesvědčeně.
"Nikdo kdo byl v Hradubicích nemá před čím zdrhat."
"To by jste se divil."
"Tak to bych se asi opravdu divil. Jen do toho, vyprávějte mi svůj příběh. Já Vám pak řeknu ten svůj."
Henri se zasmál, ale spíše pro sebe. Ukousl pořádný kus pečené kapybary a přemýšlel, od čeho vlastně začít.
"Než jsem se dostal do Hradubic, byl jsem v Berouně. Co se mého působení tam týče, myslím, že na sebe můžu být poměrně hrdý. Právě tehdy jsme dostali Berounského Škrtiče, možná jste o něm slyšel," pohlédl na Gilberta, ale ten zavrtěl hlavou, "Nevadí, hlavní je, že pak jsem jednou prohrál veškerý majetek s jedním kolaborantem a byl jsem za to poslán do Hradubic."
"Ano, myslím, že o té příhodě jsem slyšel. Nikdy by mě ale nenapadlo, že se to skutečně stalo a navíc, že bych se mohl potkat s protagonistou oné historky." To Hofmana nepotěšilo, ale nedal na sobě nic znát. Pokračoval. Vyprávěl mu vše, dokud se nedostal k dubnovým událostem. V tom momentu Artz zaúpěl a skácel se na záda.
"Co mu je?" zeptal se domorodého náčelníka Hofman. Náčelník přešel k bezvědomému gestapákovi. Zkontroloval zda žije, mčky přikývl a vylovil z misky, kterou dosud Artz držel velkou ropuchu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama