1) Žadatelé, pište prosím sem 2) Šestiplošník = výstraha

Hradubice 02/2

5. března 2012 v 17:16 | Ann |  Výtvory
Další část Hradubic, mám jí sice napsanou už hezkých pár dní, ale úplně jsem zapomněla na přidávání článků, to víte, prázdminy Mrkající Hlavním bodem je opět nově příchozí Ludwig Lange.



Když jsme tedy málem srazili Herr Wolffa, dvakrát nabourali do pouličního osvětlení a přejeli kočku, dorazili jsme na velitelství. V té době jsem měl už na Ludwiga Langeho určitý názor. A byl to velice rozporuplný názor.
Během cesty jsem si chvílemi už skoro říkal, že některé věci dělá schválně. A nebo je vážně tak výstřední? Zjistil jsem, že možné je obojí - byl to velice kultivovaný mladík, který mohl být ozdobou každé jednotky, kdyby trochu chtěl. Jenže bylo dost zřejmé, že i kdyby měl možnost skvělé vojenské kariéry, daleko radši by byl za trdlo z Hradubic.
Bylo jasné, že je velice inteligentní. Během té strašlivé cesty několikrát citoval německé klasiky a mluvil o umění s přehledem, jaký jsem snad do té doby nezažil. Čas od času, zvláště když něco vyvedl, se však zatvářil úplně jako Schmidt a to mu rozhodně nepřidávalo.
Z toho všeho co se během cesty stalo, jsem vyvozoval, že je zřejmě roztěkaný až hrůza, líný, vzdělaný, snad i aristokrat, že nenávidí pořádek a disciplínu, má půvab a šarm, díky kterému se dokáže vymotávat z problémů -
Tedy, jak ze kterých. Herr Wolff si ve Witteho doprovodu už za hodinu stěžoval u plukovníka. Ten neměl radost, že mladý důstojník se ještě před svým nástupem zamotal do problémů, ale bylo zřejmé, že Lange na něj udělal dobrý dojem. Nebyl jsem u rozhovorů, které ti dva měli s gestapáky, protože jsem měl práci ve městě, a když jsem se vrátil, už byli pryč. Ludwig právě vykládal na jeden ze stolů (který ještě nedávno patřil Englesovi) své věci, vypadal dost sklesle.
"Ti mizerové mi sebrali doklady, takže mám po řízení," řekl otráveně. Spadl mi kámen ze srdce. A zároveň mi v hlavě vzklíčila myšlenka - teď už jsem měl trochu větší náladu zabývat se prodejem levných českých aut.
"Víte, já mám jednoho přítele," řekl jsem a důvěrně ztišil hlas, "Důstojníka jako my, a ten se mi před časem zmiňoval, jak shání vůz za přijatelnou cenu..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama